Tak bez týdnu po třech měsících na kole. V půlce července. Ostuda. Kolo mi pomalu nepřehazuje (respektive jinam), divně v něm lupe vrže … marnost. Vyjel jsem na Chlébské a dál nahoru k závoře, a dal se po staré kočárové cestě dál do lesa. A hned u první větší skály slezl, protože u té jsem předpokládal lokacli Hraběnčiny vyhlídky. Od cesty k ní měly vést kamenné schody … na první pohled tedy ne. Ale po asi dvaceti metrech od cesty náhle dva kameny podobné schodům, a o kousek dál zase úsek pár schodištních stupňů… takže ano, byl jsem na správném místě. Ze skály by byl hezký výhledy, kdyby nebyla uprostřed lesa. Nj, za těch ale 140 let se krajina změnila. Pokračoval jsem dál, napojil se na červenou, ale HC sjezd až do Skorotic mě nelákal, raději jsem se vracel údolím Chlébského potoka. Na jaře tam kvetou miliony bledulí a chodí tisíce lidí, teď tam bylo pusto a prázdno.
