V 31 stupních pěkně na kopec, dva dny po dření na Lískovec. Bál jsem se toho, ale na Horní Čepí se to na 1:2 pomaličku dalo, až jsem byl příjemně překvapený (že nechcípám). Nejel jsem tam roky, tak jsem byl zvědavý. Nahoře nad Čepím jsem se chvilku kochal (a rozdýchával finální výjezd kolmo na vrstevnice), a zajel do lesa. Cesta dolů do štěpánova – dva a půl kilometru sjezdu prašnou cestou dobitou od lesáků, ale přitom už uježděnou silničními koly těžkých dřevařských kamionů. Wut? Až tam nahoru na kopec do lesa zajíždějí? Vtipné, že jejich plochá kola to místy hezky ujezdila. Sjezd jak prase, ty dva kilometry ve stoje, na brzdách, kličkování, všude samý šutr nebo větve … a na nové helmě mi strašně, ale strašně chybí štítek, proti večernímu slunci.